Moje poezie

Stránky věnované výhradně vlastní tvorbě

PrudkĂ˝ vzn?t
 
Dnes cit můj zažil prudký vznět,
můj rozum zahltila skepse,
a z všech mých obav vyrost květ,
květ neznalostí zlého slepce.
 
Vzduch schladil závan prvních vánků,
však při chůzi její začal tát,
i křišťál podlah vzdušných zámků,
v nichž já ji počal milovat.
 
Proč k tobě jsem tažen všemi smysly?
Proč láká mne krása prolhaná?
Proč toužím po tobě pro nesmysly?
Jsi zajisté za klam provdaná.
 
Poprvé spatřiv krásnou divu,
nadevše co znal jsem vynikat,
já nechal ten zázrak bez obdivu,
a pak nikdy se nepřestal proklínat.
 
Hloupě jsem zavrhl svoji šanci,
hloupěji zavrhl den i noc,
to předsudky slepě sloužili psanci,
jenž v jediný moment ztratil veškerou moc.
 
Ty její oči každičkou chvíli,
hrozili pohltit celý můj svět,
- mé srdce se ženoucí rychle k cíli.
však zastavil rozum a nechal jej zcepenět.
 
Oděna v blankytu, v průsvitné záři,
její dech promlouval s ozvěnou,
zanechá navždy stopu v mém snáři,
bude mou představou nadzemsky vznešenou.
 
Vznešenou nymfou těch modravých dálek,
zázrakem z pěny stvořeným,
bude má výčitka, můj bolavý nářek,
který mne udolá mocným svým sevřením.
 
To cit můj zažil prudký vznět,
můj rozum zmizel v milování,
a se mnou zmizel celý svět,
v odlivech těch mořských plání.


Tyto stránky si od 22.12.2002 již prohlédlo pocitadlo návštěvníků
Poslední aktualizace: 2009-06-25