Moje poezie

Stránky věnované výhradně vlastní tvorbě

Sám
 
Víš jaké to je,
být sám a nebo sama,
když každý den ty samé rány
ráno otvírá?
Když vedle tebe neleží,
den končí, ještě něž začíná.
 
Všude je vidět jen tebe,
chlad zebe do rukou,
není kdo by je zahřál.
Snad za tou dlouho pomlkou
čeká on a nebo ona, tvé nebe.
 
Přemýšlím, co dělat abych to nevzdal.
Jak čekat na něco, čeho se nedočkám.
Rád bych dal valé pomlčkám za láskou,
měla být celoživotní procházkou
a dát mi klid, který mi bere -
svou neústupnou bezláskou.
 
Snad samota srdce nepřepere,
snad vydržím ještě jeden den,
ať svět víc dává a nikoliv bere,
nebo se ke smrti odebere ten,
který hledal, jen aby nenašel.
 
Zmatek ho do smutku unášel.


Tyto stránky si od 22.12.2002 již prohlédlo pocitadlo návštěvníků
Poslední aktualizace: 2009-06-25