Moje poezie

Stránky věnované výhradně vlastní tvorbě

Mor
 
V tom tichu bez dechu,
za noci nocí,
střídá se běs a hrůza.
Šero a všude strach,
děs – a jak sebevrah,
mor si po světě brouzdá.
Z šedivých obrazů,
v rámových spřeženích,
smutek jde ruku v ruce.
Smrt sedí a naslouchá,
koho dech poslouchá,
kde ještě tlukou srdce.
***
Choulí se v místnosti –
bez oken, v šeru.
Skrývá se před zlými přízraky.
Všechny už spálila –
pážata moru.
Dnes večer nedoufá v zázraky.
Morovou nákazou –
zasažen také.
Upadá do křečí bolestných.
Smrt si ho chytila –
krutě jej mučí.
Ve slastných výkřicích radostných.
***
Naplněn chorobou,
v leže se rozpadá.
Cítí jak ruka mu hnije.
Bolesti v těle,
nesoucit nekončí.
Morovou nití smrt šije.
Z očí mu teče hnis,
všude je plno krys.
Pár mu jich do těla hryže.
Žluč na zem vytéká,
život z něj odtéká.
Přichází podsvětí kníže.
***
Nese se vznešeně,
šedý háv smrti –
halí hruď i jeho záda.
Jak z kůže stažený,
divně se vrtí –
maso mu od těla padá.
Vzduch je teď jako rtuť,
i krysy se dáví –
peklo se k oběti dere.
Brzy se rozední,
však o nádech poslední –
oběť se zbytečně pere.


Tyto stránky si od 22.12.2002 již prohlédlo pocitadlo návštěvníků
Poslední aktualizace: 2009-06-25