Moje poezie

Stránky věnované výhradně vlastní tvorbě

Psáno naposled
 
Psáno vlastní krví, na papír zářící bělostí.
Psáno vlastním srdcem, zmítaným ve vlnách bolestí.
Psáno vlastní duší, která se peklu upsala.
Chorobnou sžíravou vášní, která mě v zajetí spoutala.
 
Psáno jedním tahem, tahem sametu prokletí.
Psáno dlouhou tenkou čarou, která ti hlavou proletí.
Psáno všemi city, moudrostí hozenou za záda.
Kdopak mi lásku, která mě lapí, kdopak ji asi vyhádá.
 
Psáno opojnou vůní, vpíjející se do řádků.
Psáno krutou nadějí, ničící nádhernou pohádku.
Psáno všemi jazyky, jazyky lebek umrlčích.
Ve stopách ukrytých v prachu, bezelstných pohledů člověčích.
 
Psáno barvou noci, za svitu měsíčních paprsků.
Psáno rubínovou mocí, všech možných smaragdu odlesků.
Psáno ve zlomku času, při vzduchu téměř mrtvolném.
Posmrtným hlasem záhrobním, kdy duše loučí se se světem.
 
Psáno černočernou tmou, tou která zázraky pohltí.
Psáno údělem nás dvou, s bezmocnou touhou v objetí.
Psáno pouze pro tebe, pro jiné ne, to nejde.
Nebe hvězdami prosklené, co z téhle víry vzejde.
 
Psáno jako štěstí, z pavučin do tvarů spletených.
Psáno ve smutku a beze lstí, do hromad listí, ze stromů spadaných.
Psáno naposled a poslední - dávkou zdravého rozumu.
Než se naposled rozední a já vpluji myslí do hromů.


Tyto stránky si od 22.12.2002 již prohlédlo pocitadlo návštěvníků
Poslední aktualizace: 2009-06-25