Moje poezie

Stránky věnované výhradně vlastní tvorbě

Straky
 
Nejprve vždy je jim vhod, to sladké lichocení,
když někdo říká jim, tak jako nikdo nikdy předtím,
slova tak líbivá, že snad nad ně ani není,
slova kterými samo srdce promlouvá, bez úmorného lopocení.
 
Ony však, poté když veršů se nabaží,
dají těm zasněným slepým básníkům valé,
rameny krčeje ruce bezmocně rozpaží,
jsou náhle krásy své toliko znalé,
 
že není již třeba přesladkých slov,
která jim básnila ta temná zákoutí srdce,
náhle je z něžných jemností kov,
z ženy je kat a zároveň soudce.
 
Lačny jsou romance ty zpustlé duše,
příběhy z knih chtějí prožít si taky,
tedy najdou si snílka jejž v průsvitném rouše
svedou, okradou, položí na špalek, straky.
 
Stříbrný svit, zlatavá aura je láká,
pouze s tím třpytem ony chtějí si hrát,
a tak hrají si s city, v jejich myslích se smráká,
když nechtějí dávat a svedou jen brát.
 
Zabijí básníka, okradou o lásku,
o víru v ní, čímž vezmou mu vše,
čím víc se podobá krásnému obrázku,
tím spíš můj poeto ta straka ti lže.


Tyto stránky si od 22.12.2002 již prohlédlo pocitadlo návštěvníků
Poslední aktualizace: 2009-06-25